21. 06. 2017

Nikdo z nás si to nepřipouští, a přesto se to denně děje všude kolem. Když člověk žije v páru, nechce myslet na to, že jeho druh či družka mohou odejít ze světa dříve, než on sám. Může se tak stát v důsledku vleklých zdravotních problémů, ale také zcela náhle, bez varování. Partnerský vztah je velmi křehký ekosystém, který v případě svého narušení nepoznamená život pozůstalého jen emočně a sociálně, ale také ekonomicky.

Pro většinu české populace je život v páru naprosto přirozenou věcí. Stává se o to přirozenějším, čím déle se nám takový vztah daří úspěšně pěstovat.

Z partnera, kterého se jedinec ze začátku vztahu učil přijímat do své blízkosti, se stane pevná součást rodiny a postupem let i opravdový druh. Tak, jak bylo v mládí těžké pustit si někoho tak natěsno k sobě, je nyní obtížné, byť si jen připustit život o samotě. Úmrtí partnera však nemusí postihnout jen páry v seniorském věku.

S odchodem životního druha se celý svět mění

Odchod životního partnera je bolestný. Vedle psychické a společenské zátěže s sebou ale nese také ekonomické dopady. To, co se řadu let formovalo jako velmi propletený organismus finančních vztahů, se v jediném okamžiku bortí.

Zaběhlé mechanismy přestávají fungovat. Mizí jeden příjem, případně se dramaticky mění jeho výše podle vyměřeného vdovského důchodu. Vdova či vdovec jsou v důsledku takové situace nezřídka dotlačeni k radikální změně životního stylu.

Může dojít k problémům s placením stávajících nákladů na bydlení, někdy navíc ještě s doplácením hypotečního úvěru. I pokud ovdovělý partner bydlení leckdy s vypětím všech prostředků zvládá financovat, ne vždy chce trávit život ve stejném prostředí jako do té doby s druhem. Může na něj padat i tíseň z příliš velkého prostoru a starosti o něj. Odchod ze známého prostředí pak vede k dalšímu zpřetrhání důležitých sociálních vazeb.

O co se ekonomicky opřít po ztrátě partnera

Ačkoli by za daných okolností mělo být přirozené, že člověk po ztrátě partnera najde nejen lidskou, ale také ekonomickou oporu ve svých potomcích, současný finanční tlak na rodiny takové součinnosti v mnohých případech brání.

V případě, že se ovdovělý člověk ocitne na hranici chudoby, může zažádat o podporu stát. Seniorům se vedle vdovského důchodu nyní nabízí několik způsobů jak nezvladatelné náklady pokrýt pomocí sociálních dávek. Jde o příspěvek na bydlení, příspěvek na živobytí, doplatek na bydlení a případně také příspěvek na péči.

Vyplatí se také mít něco naspořeno. Spoření je proto doporučeno nejen v produktivním věku, ale svou praktickou stránkou poslouží i ukládání finančních prostředků z důchodu. A to i přesto, jak nesnadné může takové odkládání pro některé lidi být.

Problémy mohou částečně vyřešit také některé druhy pojištění, kde je partner pro případ smrti jištěn předem určenou částkou.

Zúročit se může také předešlá investice do obytného prostoru. Jedná-li se o další menší byt v osobním vlastnictví, může navíc pomoci vyřešit výše zmíněný problém s přestěhováním. V dlouhodobém horizontu se při předvídavém přístupu mohou ukázat jako prospěšné rovněž další typy investic.

Většina těchto strategií finančního jištění je vhodná také pro mladší páry a rodiny. U nich je v případě ztráty partnera navíc větší riziko plného převzetí stávajících finančních břemen, jako je typicky hypotéka, splátky spotřebitelských půjček či péče o děti.