01. 03. 2010

Podívejme se dnes blíže na dluhy: úvěry či půjčky. Poslední dobou se v poradně množí dotazy, či spíše SOS zprávy, jejichž leitmotivem je: „Půjčili jsme si hromadu peněz, teď je krize, nemůžeme splácet, co máme dělat?“ Nuže, jak řečeno v odpovědi na jedno z posledních takových zoufalých volání, v případě požáru domu je k ničemu obracet se na architekta. Volejte hasiče. A poté, kdy již katastrofa pominula a trosky odklizeny, je čas zabývat se výstavbou budovy nové. Na základě právě nabytých, někdy draze zaplacených zkušeností, bude dobré dbát i na zabudování bezpečnostních prvků. Protože neštěstí se může opakovat a znovu vás připravit o mnohé, co jste s velkým úsilím vybudovali.

Pokud váš původní poradce na ochranu rodinných financí nepamatoval, rozlučte se s ním. Jestliže doporučoval opatření, která mohla potížím zabránit, začněte mu konečně naslouchat. A nemáte-li svého konzultanta, přičemž osobní finance doznaly újmy, vydejte se ho rychle hledat. Jenom hlupák nikdy nezmění názor a nedá si říct.

Nerozumných způsobů, jak používat zadlužení, je celá řada. Důležitým hlediskem je účel, k němuž chceme vypůjčené peníze použít. Nákup spotřebního zboží, dovolené či vánočních dárků z těchto zdrojů je hazard, který umí rozvrátit rodinné hospodaření i bez světové hospodářské krize.

K čemu nám tedy cizí zdroje mohou posloužit? V úvahu připadají především dvě možná využití.

Za prvé je to náhrada krátkodobých zdrojů. Tyto držíme k překlenutí náhlých a nepředvídaných výpadků v hospodaření, jako je delší nemoc, období ztráty zaměstnání nebo poklesu příjmů v živnosti či podnikání, také pro případ předčasného skončení životnosti některého nezbytného domácího zařízení. Doporučená hodnota vlastních prostředků činí alespoň trojnásobek nezbytných měsíčních nákladů rodiny. Protože je nutno, aby byly pokud možno pohotově, nelze je investovat do dlouhodobých a tedy výnosných instrumentů. Držíme je na spořicích účtech a termínovaných vkladech nebo ve fondech peněžního trhu. Tak je zaručena dobrá likvidita a bezpečnost, zároveň ale také poměrně nízké zhodnocení. Ve většině případů efektivní výnos nepřesáhne míru inflace. Z toho ovšem plyne, že čím více prostředků necháme takto ležet, tím větší ztrátu časem obdržíme. Suma sumárum je lépe držet vlastní krátkodobou finanční zásobu na minimální výši (to je ten trojnásobek běžné měsíční spotřeby) a excesivní nadměrné výpadky řešit cizími penězi. Jmenovitě to jsou přečerpání účtu do povoleného debetu, kontokorent, kreditní karta, atp. Za obsluhu něco zaplatíme, avšak méně, než činí inflační ztráta vlastních zdrojů. Úrokové sazby zmíněných úvěrů jsou dost vysoké, avšak použijeme je až po vyčerpání vlastní krátkodobé zásoby a jen po nezbytnou dobu. Průměrný absolutní náklad zůstane nízký a lze jej v dobře vedeném domácím rozpočtu bez potíží ustát.

Druhou rozumnou možností použití cizích zdrojů jsou hypoteční úvěry. Zde sázíme na koncept finanční páky. Hypotéku zřizujeme na dlouhé období. Vlastní prostředky můžeme umístit rovněž do dlouhodobých instrumentů, které jsou vysoce výnosné. Předpokládejme sazbu úvěru ve výši 6% p.a., výkon akciového portfolia 10% p.a. Tím, že jsme k pořízení bydlení nepoužili své, nýbrž cizí peníze, inkasujeme po celou dobu trvání hypotéky dodatečný výnos ve výši 4% p.a. Inflaci můžeme v této konstrukci ignorovat, neboť užírá vlastní investice stejně jako splátku hypotéky. Na otázku „Jak dlouho mám být vázán hypotečním úvěrem?“ zní v takovém případě odpověď: „Co nejdéle!!“

V uvedených dvou variantách můžeme považovat cizí peníze za dobrého sluhu. Na ostatní raději rychle zapomeňte, ledaže chcete zbytek života strávit v dobrovolném otroctví.